Zdokumentovat historii této jihlavské rockové legendy, není nic jednoduchého, protože během jejího, téměř již dvacetiletého působení, se v kapele vystřídalo bezmála třináct muzikantů.

Její kořeny sahají až hluboko do dob temné totality, kdy se hraní rockové hudby považovalo podle "soudruhů" skoro za zločin. Název Metanoon, vznikl podle sci-fi románu českého autora Václava Kličky, "Ve jménu Metanoona", který v osmdesátých letech vyšel v rodokapsové formě v edici Karavana. Tento prapodivný název označuje v samotné knize jakousi sílu, podle autora "sedmou proměnu hmoty" v cosi dokonalejšího než rozum, a v podstatě (volně přeloženo) znamená něco jako "Vyšší Moc". Název, přestože připomíná angličtinu, z angličtiny nepochází a přes svoji nespornou exotiku byl kupodivu tehdejšími komunistickými barbary přijat. Jak se říká, "prošel", a to i za cenu toho, že si ji ke schválení jistý nejmenovaný soudruh drze od kapely "vypůjčil" a podle jeho vlastních slov: "…to bysme tu na okrese mohli za chvíli mít třeba Zelený koleno", milostivě zjistil, že obsah knihy je tehdejšímu režimu naprosto nezávadný.

Uff…A jak to všechno vlastně začalo?

Píše se duben 1982 a první ze zakládajících členů budoucí kapely, kytarista "Bobo" Vlach, přijíždí z vojny a spolu se svým přítelem, rovněž kytaristou a zpěvákem, Petrem Štěpánem (později přezdívaným "Biafra"), zakládá prvotní band s názvem ADMIRÁL BOB. Dalším z členů se stává bubeník Roman Kučera. Na basový spodek si ještě půl roku musí nažhavení hudebníci počkat, neboť se nachází stále v "zelený pakárně". Na podzim se pak konečně vrací další výrazná osobnost jihlavské rockové scény, basák Mirek Rojka. Tím se kruh uzavírá a skupina je kompletní. Už pouhý měsíc po založení je však pro špatný přístup vyhozen bubeník a na jeho post usedá Petr Štěpán. Tento nadaný muzikant totiž kromě své kytary a zpěvu ovládá ještě bicí a částečně i klávesové nástroje.

Skupina po přípravách na zkoušky (tenkrát zvané přehrávky), mající za úkol eliminovat hned v začátcích případné "rozvraceče republiky a jim podobné živly", hned na jaře 1983 tuto potupnou buzeraci absolvuje a vyráží do světa. Původní repertoár tvořený směsí cover verzí od Black Sabbath a jiných význačných zahraničních kapel však ještě není to pravé ořechové. Admirál brzy přestavuje svůj image směrem k vlastní tvorbě a díky Štěpánovi, coby náruživému posluchači Sex Pistols, rebeluje v drsném punkrocku a tehdy se objevivší takzvané "nové vlně". Za zmínku stojí i několik písní od Sex Pistols, Devo nebo Dead Kennedy´s. Je s podivem, že na jaře roku 1984 úspěšně absolvuje druhé přehrávky, neboť všudypřítomní čmuchalové a bonzáci komunistické diktatury po takovýchto případech přímo prahli. Nicméně tentokráte to prochází a křivka popularity skupiny prudce stoupá vzhůru. Její obliba se brzy rozšiřuje za hranice pouhého okresu a množství odehraných kšeftů svědčí o správné cestě.

Komunističtí psi však již větří stopu a nad Admirálem se začínají stahovat první mračna nelibosti soudruhů. Bohužel, jak už to bývá, zároveň s tím se objevují i první rozkoly. Po krátkém sporu, zapříčiněném hlavně otázkou bubenického místa, které chce Biafra obsadit někým jiným, aby se mohl věnovat více svému zpěvu, odchází již na podzim 1984 Mirek Rojka. Osud Admirálů začíná být zpeč

První přehrávky absolvuje na jaře 1985, ve složení šéf - Mirek Rojka - zpěv, basa, Kamil Kazda - zpěv, kytara a "Kulda" Dostál - bicí nástroje. Někdy v zimě 1985 je Rojkou osloven bývalý spoluhráč z Admirálu, Bobo Vlach, a nastupuje v kapele jako druhý kytarista a zpěvák. Na prvních vystoupeních hraje pouhé tři písně. Na jaře 1986 však již se skupinou úspěšně prochází dalšími přehrávkami a hraje celý repertoár. Ten je převážně směsicí vlastních skladeb Budíku, doplněných Bobovými hity z Admirálu. Bohužel repertoár je také příčinou názorových neshod. V důsledku toho z kapely brzy po zkouškách odchází první kytarista Kamil Kazda a nedlouho po něm i bubeník "Kulda". Na jeho post nastupuje "Feri" Procházka, velmi dobrý hráč, který kapelu zachrání od dalšího rozpadu. Ani jemu však skladba repertoáru nevyhovuje, a tak své místo opouští již po necelých šesti měsících. Naštěstí je osud "Budíkům" prozatím milostivě nakloněn. Do kapely se vrací "Kulda" a jede se dál.

Začátkem roku 1987 nastává v kapele největší zlom týkající se pozdějšího vývoje událostí. Do Budíku nastupuje jako druhý kytarista a zpěvák František Klika, přezdívaný svými spoluhráči "Franta Flinta". Ten se do podvědomí posluchačů nesmazatelně zapsal zejména postavou rozzuřeného "jedovatého dědka", jehož tak geniálně ztvárnil v hitu "Tak dost", pojednávajícím o přístupu starší generace k bigbítu, s komickou divadelní vložkou uprostřed písně. Ještě téhož roku se Budík rozšiřuje o dalšího člena, sólového zpěváka a bývalého bubeníka Víťu Schrecka. Zároveň s ním se výrazně mění celkový sound kapely, která již na Bobův a Mirusův popud, těžce koketuje s klasickým hardrockem a ve světě stále více dunícím heavymetalem. Kapela získává velmi výrazný zpěv a popularita se opět začíná pohybovat tím správným směrem.

Ne všichni však sdílí nadšení rockerů. Přichází konec léta 1987, panují srpnová vedra a skupina přijímá pozvání na vystoupení v Lukách nad Jihlavou, kde se odbývá čtyřdenní obří pouťový maratón. Spolu s Budíkem přijíždí na loucký stadion vynikající kapela Aréna z Prahy a také vycházející hvězda české rockové scény, Arakain. A právě tady udeří rudá komunistická pěst podruhé. Ani ne tři dny po produkci přichází na okresní výbor KSČ, policii a Okresní kulturní správu udání na téma závadnosti takových skupin, jakou je právě Budík. Je vzneseno obvinění z ohrožování morálky socialistické mládeže, nevhodného chování při vystoupení, hlasitosti produkce a dalších, tehdy závažných přestupků vůči zákonům režimu. Skupina je předvolána k policejnímu vyšetřování, kde zástupci OV KSČ, policie, StB a OKS vyřknou verdikt o zákazu další činnosti nejméně na dobu šesti měsíců. Pro Budík je to rána do páteře, protože v té době patří mezi nejpopulárnější skupiny široko daleko. Nejenže ovládla všechny Jihlavě přilehlé okresy, ale vyjíždí i na jindřichohradecko, svitavsko, znojemsko a dačicko, do Brna, Kyjova, Kolína, okolí Prahy, a vystupuje i přímo v Karlových Varech. Jednalo se i s kontakty na Slovensku a dokonce i v Polsku. Skupina se pokouší dále vystupovat "načerno", ale slídilům estébáků a bolševiků se vždy daří vystopovat místa konání akcí a včas je rozprášit. Nemnohým rozumným představitelům úřední moci je dokonce vyhrožováno tvrdými sankcemi, pokud budou skupině dále pomáhat. Budík definitivně přestává existovat.

Přichází rok 1988. Jakkoliv je komunistická mafie tvrdá, tak je zároveň svým způsobem hloupá. Neexistuje totiž jiné vysvětlení pro události, které následují…
Muzikanti Budíku drží při sobě a dál alespoň pilně zkouší. Mezitím jsou jejich fotografie, nahrávky a jiný "usvědčující materiál" dokonce prezentovány ve školách a učňovských střediscích jako symbol "úpadku socialistických ideálů a negativní příklad, neslučující se s morálkou socialistické mládeže". Aniž to kdo z rudých pohlavárů tuší, jejich "osvěta" způsobí obrovskou popularitu Budíku mezi mladými a funguje nakonec jako nejlepší reklama. Celý muzikantský tým si uvědomuje, že nelze jen tak přestat. Bobo přichází z novým názvem kapely a je rozhodnuto, že se znovu půjde k dalším přehrávkám. Po obtížných jednáních a úředních nepříjemnostech, možná také v důsledku změn ve vedení tehdejších úřadů, se nakonec štěstěna obrací na stranu hudebníků. Skupině je umožněno absolvovat nové zkoušky, kterých se zhostí bez sebemenších problémů.

A tak konečně na jaře roku 1988 spatřuje světlo světa síla METANOON.

Ještě týž rok zažívá Metanoon další personální změnu. Z kapely definitivně odchází bubeník Kulda a s ním i druhý kytarista Franta Flinta. Tentokrát však výměna postů není tak dramatická, neboť na jejich místa nastupují dvě obrovské posily. První z nich je talentovaný "rychlopalný buchar" Ivan Gardlo a jako druhý, neméně nadaný, kytarista Michal Stloukal, vystudovaný jaderný fyzik, přezdívaný díky svému zjevu trefně "Mamutík". Posty první kytary a basy zůstávají nadále nezměněny a drží je Bobo s Mirusem. S příchodem nových posil se ještě více přitvrzuje repertoár kapely a skupina dozrává v ostrý speedmetalový nářez. A opět se ručička popularity posouvá směrem vzhůru. Metanoon již dávno nehraje pouze na tanečních zábavách, ale v důsledku mírného uvolnění politické situace se objevuje stále častěji i na nově vznikajících rockových festivalech.

Převalí se rok 1989 a s ním léto, kdy na jeho konci dochází k další dramatické události v životě kapely. Zcela nečekaně odchází z rodinných důvodů bubeník Ivan, téměř současně se všechny plány hroutí ještě více, neboť svůj odchod ohlašují i zpěvák Víťa Schreck a kytarista Mamutík. To vše v okamžiku největšího rozletu, kdy skupina plánuje vydání svého prvního alba. Situaci nakonec zachraňuje příchod mladičkého bubeníka Michala Altrichtera a ostříleného sólového zpěváka Pavla Vacka. Skupina zůstává ve čtyřech a největší krize je zažehnána.

Pozvolna míjí dva roky, kdy je v kapele relativní klid. Potom se však objevují problémy s bubeníkem, který má stále častější potíže s alkoholem. V rozmezí roků 1992 - 1993 pak Metanoon konečně vydává album, které však vychází díky špatné spolupráci vydavatelství opožděně. V důsledku toho ztrácí skupina svůj pracně vydobytý náskok v popularitě. Problémy s bubeníkem se vyhrocují natolik, že je v polovině roku 1993 definitivně z Metanoonu propuštěn. Do kapely se konečně znovu vrací Ivan Gardlo, a to i přes velké protesty Boba. Přesto, že je to pro Metanoon velký přínos, potíže nekončí. Mezi členy se začínají rozrůstat nové spory o skladbě repertoáru. Již v roce 1989, kdy do kapely nastupuje zpěvák Pavel Vacek, nastává určité "zjemnění" celkového soundu a tlak z Pavlovy strany, zaměřený na další zkomerčnění Metanoonu, stále narůstá. Názory se vyhrocují natolik, že členové kapely střídavě vyhrožují okamžitým odchodem. Skupina však přesto funguje dál ještě po celé dva roky a uvažuje o dalším albu. Vystupuje se spoustou známých veličin jako například Arakain, Citron, Titanic, Kern nebo Kabát a absolvuje již i první samostatné koncerty.

Konec přichází zcela náhle roku 1995, kdy šéf souboru Mirek Rojka naprosto nečekaně žádá půlroční přestávku. Důvodem jsou neodkladné podnikatelské záměry, kterým se hodlá věnovat. Metanoon dočasně přerušuje svou činnost. To vše před právě nacházející sezónou. Bohužel se tento krok stal Metanoonu téměř osudným. Zpěvák Pavel Vacek se již nikdy do kapely nevrátí. Po téměř ročních slibech zrazuje s barovou kapelou Mercedes a Metanoon se potácí na pokraji záhuby, která je snad ještě blíž, než za dob totalitních zákazů. Půlroční pauza se protahuje na rok a nikdo neví, kdy skončí.

I zde se nakonec projevuje životaschopnost tvrdých rockových mazáků. Po světě rozprchlí muzikanti se opět vracejí a s Bobem, který přebírá po Mirusovi po dlouhých letech žezlo šéfa souboru, se opět setkává "hromovládný bicmen" Ivan Gardlo. Roku 1996 je znovu požádán o spolupráci bývalý šéf-basák Mirus. Záměr kapely je pokračovat ve třech jako dřív a věnovat se již výhradně koncertnímu vystupování. Bobo mění image celé kapely a na postu zpěváka a kytaristy realizuje svůj dávný sen - rock spojený se středověkým folkem a monstrózními klávesovými party. Skupina pořizuje sequencerový syntezátor (již dříve v některých skladbách používaný Pavlem Vackem) a spoustu nové aparatury. Nastává rok 1997 a po náročných hodinách ve zkušebně, je plánován první koncert. Bohužel spolupráce s Mirusem, silně vytíženým svou podnikatelskou činností, stále více vázne, a tak se s ním nakonec po vzájemné dohodě Metanoon rozchází, aniž by vůbec s novým image vystoupil. Situace je téměř katastrofická, protože termín prvního koncertu je již stanoven, a hrozí že bude celý plán combacku kapely ztracen. Potom však přichází bomba v podobě těžkotonážního basisty Standy Habicha. Tento ostřílený rocker opouští po téměř sedmi letech svou kapelu Oranžová Brablenec a vpadá - doslova jako lavina - k Metanoonu. Za necelý měsíc dokáže nastudovat celý koncertní program a zapadá do kapely, jako by do ní patřil odjakživa.

S ním na koncertních prknech v památné datum 30. dubna 1997, v den čarodějnic a démonů, začíná nová éra statečných rytířů Metanoonu - sira Roye Roberta Dragonheada (Bobo Vlach), sira Stanleyho Thora Poweraxe (Standa Habich) a sira Ivoryho Iana Thundermastera (Ivan Gardlo). Zpěvačka Jana Mezerová, hostující v kapele od roku 2001 se v lednu 2004 stává stálým členem Metanoonu a přijímá válečnické jméno "Lady Kira Jane Freydies".

Už na jaře roku 2005 však Jane z kapely na vlastní žádost odchází. Důvodem jsou vážné zdravotní potíže jednoho z potomků. Její post střídá Lenka Drobílková, až doposud vystupující v country rockové kapele CWBC. Díky své profesionalitě a tvrdosti, si okamžitě vydobude jméno "lady Tahira Den Asheron". Neuplyne však ani celý rok a Metanoon dostává nečekanou ránu pod pás. Po téměř dvacetiletém působení se rozhodne ukončit činnost sir Ivory. Jako důvod uvádí několik let přetrvávající problémy s kolenními klouby a hrozící invaliditu. Hlavní příčinou odchodu, je však pečlivě skrývaná osobní nesnášenlivost vůči vedoucímu kapely, siru Dragonheadovi, kterou však přizná až po několika dlouhých letech. Na Metanoon přichází bída s nouzí. Ani po několika konkurzech se nedaří nalézt odpovídající náhradu. V důsledku toho se kapela rozhoduje ke koncertování se samplovanými bicími. Nabírá také další posilu - druhou kytaru, kterou obsluhuje pod válečnickým jménem "sir Arwynd Skeld Rustador" Milan Dufek, bývalý hráč a přítel sira Stanleyho ze skupiny Oranžová Brablenec. Po dvou letech snažení se však ukazuje, že "bicí automat" nebyl krok správným směrem. Díky určitému konzervatismu fanoušků, přichází Metanoon o velkou část svých příznivců. Také škodolibá konkurence nelení a spousta nepřátel již vidí brzký konec kapely. I přes tuto nepřízeň osudu se však Metanoonu daří odrážet nekončící útoky a svou pozici obhájit.

V červnu 2008 kapela vydává dlouho očekávané CD - Dark Assassin a za tři měsíce poté se karta náhle obrací. Na scéně se objevuje hubený "skinhead" Ondřej Němec. Tento šlachovitý pořez usedá na vychladlý verpánek bubeníka a začíná kapele opět jistit záda. Během pouhých šesti zkoušek zvládá nastudovat skoro třetinu repertoáru, který v té době obnáší bezmála tři a půl hodiny čistého hraní. Jeho úporná snaha je životodárnou kapalinou pro pohaslý motor kapely a Metanoon opět začíná vystrkovat rohy. Největší krize je zažehnána. Dalším tahem na bránu je pořízení vlastní PA aparatury, která umožní Metanoonu naprostou nezávislost a svobodu v podnikání. Skupina chystá nový projekt pod názvem "The Storm Of The Highland". Díky Ondřejovým zkušenostem na showbyznysové scéně, navíc Metanoon získává velice schopného managera, jehož pomocí kapela dostane stálé zastoupení profesionální agenturou. Za tuto práci si vyslouží válečnické jméno "sir Roghar Kay Goberiss" a je přijat do klanu "Storm Raven".

V roce 2009 bohužel nastává další zlom. V kapele opět dochází k personální krizi, v jejímž důsledku odchází nejprve paní Tahira a v roce 2013 činnost kapely prakticky ustává. Sestava se rozpadá a pod vlajkou Metanoon, zůstává bojovat pouze osamocený veterán Sir D., který to nevzdá a začíná shánět nové muzikanty. Následující roky jsou ve znamení neustálého střídání různých muzikantů, ze kterých zůstává pouze navrátivší se paní Tahira. Teprve v roce 2017 se blýskne na nové časy, neboť na scénu přichází velmi kvalitní bubeník Jaryn Brychta. Mladý a hlavně perspektivní bijec, který pomůže jádro sestavy stabilizovat. Sir D. opět experimentuje a přijímá do sestavy zpívajícího flétnistu Thorgara Kupčíka. Až do roku 2019 sestava funguje, ale Thorgar to vzdává a stává se pouze občasným, externím členem. Také stále zůstává otevřený post basového kytaristy, který by komletnost sestavy doplnil.

V prosinci roku 1999 kapela nahrála ve svém studiu, a vydala v produkci vlastní firmy PROKYON, své druhé album - "Vítejte v romantickém světě fantasy". Třetí CD s názvem "Čas bojů a válek" vydává skupina v roce 2001. Další, v pořadí čtvrté album - "Legenda o hradu Hasištejn" pak vychází v roce 2002. V červnu 2004 je pokřtěno páté řadové album "Synové bouře". Šesté album - "Dark Assassin" předhazuje Metanoon v červnu 2008. Zatím poslední, sedmé album "Legio Bohemorum" vychází v prosinci 2019.

V současné době má Metanoon za sebou slušnou řádku odehraných koncertů. Díky více než dvacetileté spolupráci s mnoha skupinami historického šermu, je dnes Metanoon vidět a slyšet především na hradech a zámcích, ale i na různých dobových akcích, ale samozřejmě se nebrání vystoupení na rockových festivalech, klubech i motosrazech, a zcela vyjímečně, jako host, i na tanečních zábavách.