A nyní otevři své nitro, můj synu...a pohlédni až do samotných počátků všech věků.
Pocítíš prvotní síly tvoření, tak mocné, že sama podstata bytí ztrácí svůj význam
v tom nekonečném koloběhu hmoty a času... Jsou v nich ukryty odkazy prastarých bohů
pokračující po miliony let stále dál a dál...
A jedním z nich je můj synu i dar ušlechtilosti ryzího kovu.
V potu tváře byl vydobyt z pravěkých hornin a žárem ohně přetvořen až k samotné dokonalosti.
Dříme v něm mocná síla samotného Draka.
Teď mu zbývá vdechnout jen duši a potom se tento meč stane nerozdělitelnou součástí tvého Já.
A věř mi, synu, je to dobrý přítel...

Krvavé krůpěje na listech růží
černých jak noc, jak perutě vran
kanou jak parafín pohřebních svící
v půlnočním svitu měsíčních bran

Utkaný z pavučin v propastech věků
je magický rituál prahmotných sil
zrození oceli ve znaku Dračím
bys krůpěje rudé rosy pil

Teď je síla tvá jak skála ohněm bouří kalená
tím kouzlem dávných časů tvoji mysl ovládá
teď je síla tvá jak ocel z nitra země zrozená
to mystérium duše tvému meči sílu dá

Krvavé krůpěje na listech růží
černých jak noc, jak perutě vran
kanou jak parafín pohřebních svící
v půlnočním svitu měsíčních bran

Magický rituál síly tvoření
symbolem kříže dá oceli tvar
v čepelích blesků Dračího dechu
do srdce vstřebáš ten mocný dar

Teď je síla tvá jak skála ohněm bouří kalená
tím kouzlem dávných časů tvoji mysl ovládá
teď je síla tvá jak ocel z nitra země zrozená
to mystérium duše tvému meči sílu dá

Pouť tvá je zrádná a dlouhá
a Ódin postavil stráž
na křídlech Dračích nechej se nést
meč, sílu, odvahu máš

Krvavý západ slunce smyl
oblohou černý havran vzlét
temnotou noční den se skryl a vítr
podivnou píseň začal hrát

O tom, že zbývá málo sil
stařec na skále šedé sám
temnotou noční den se skryl a vítr
podivnou píseň začal hrát

Krvavý západ slunce smyl
oblohou černý havran vzlét
kruh času brány uzavřel jen vítr
podivnou píseň začal hrát
Jednou, až jednou, svíce tvá ti dohoří
Jednou, až jednou, až přijde tvůj čas
Jednou, až jednou, číše tvá se naplní
pak vzpomeň si příteli, jak jsi žil

O čem přemýšlíš dívko má, když večer se sklání nad úbočím skal
tak o čem sníš, když čas je tak krátký a v údolí už hlasy bubnů volají
po růžích voníš tou vůní panen
co otázky kladou, když muži odchází

Zeptej se mužů jak chutná víno
zeptej se mužů co znamená žář
jak sladké jsou milenky za nocí srpnových
tak zeptej se mužů dívko má

Zeptej se mužů jaké je loučení
zeptej se mužů co do války jdou
když srdce se lámou a milenky pláčou
tak zeptej se mužů dívko má

Dnes večer odmykej svou tajnou skrýš
vždyť já jsem tu naposled, dobře to víš
na lůžku z růží buď paní mou
a zítra pak můžeš zapomenout

Zeptej se mužů tam v blátě ležení
zeptej se mužů kam odchází spát
když na lůžku z trávy sní o vůni panen
tak zeptej se mužů dívko má

Dnes večer odmykej svou tajnou skrýš
vždyť já jsem tu naposled, dobře to víš
na lůžku z růží buď paní mou
a zítra pak můžeš zapomenout

Jdou časy tak smutné, jak myšlenky mrtvých
a svítání hodina zvolna se blíží
v myšlenkách zalétáš ke stínům obrazů
co dávno už nejsou
když osud je vzal

Mrazivé ticho před bouří oceli
v uších až zabolí, jak rána dýkou
jen okamžik dělí nás od mostů předpeklí
než hejtmanů zástavy ukáží směr

A smrt bude milenkou desítkám tisíců padlých
co do trávy ulehnou v ledovém náručí snít
zem zbarví se rosou, jak okvětí růží co vadnou
a Cháronův přívoz je přepraví na druhý břeh...

Svítáním začíná boj, už jitřenka znamení dává nám
tak rozpoutej bouři, oblékni zbroj
k hostině války se stroj

Na starý obraz padá prach
z něj smutný anděl hledí závojem pavučin
a bledá záře svící tančí komnatou
když večer sklání stíny na oprýskaný rám

Ten starý obraz příběh zná
tvář dívky na něm dávný malíř maloval
propastí věků kouzlem příběh ožívá
pohledem černých studní očí bezedných

Čas války osud přivál bouří temných dnů
zase mužů zástupy jdou k branám smrti blíž
jako odvar z bylin hořké jsou chvíle loučení
odcházel v zádech píseň zvonů svatebních

Podzimní listí vítr svál
čekání v léta sčítal písek v hodinách
osamělý anděl v bílém pohledem dálku měří
že se jednou domů vrátí s modlitbou chodí spát

S vítěznou nadějí nocí se vojska valí
v zápase konečném do hlíny staleté padají
v šarlatu svítání poslední okamžik zbývá
zrádný osud už chystá zákeřný šíp

Už rudá krůpěj barví chladnou zem
v jeho očích oheň zmírá závějí ledovou
z výšky hradeb závoj padá na strmící skalní sráz
s jeho jménem vstříc mu letí poutí k andělům

Na starý obraz padá prach
zněj smutný anděl hledí závojem pavučin
za soumraku v černých očích můžeš tichem zřít
stíny lehkých křídel páru bílých holubic

Zase jdou krajem stíny mužů, krok za krokem stezkou kráčejí
a oblaka pláčou krvavý déšť, co zraněné duše hořce omývá
dunění bubnů v úbočí skal teď ozvěnou přináší píseň války

Zase jdou kraje stíny mužů, ty stíny jsou temné jak jámy hrobů
a nenávist v srdcích hoří jak louče, co požárem zaplanou a zachvátí dům
a vichřicí smetou, co v cestě jim stojí, za ní se temnota rudá skrývá

Kůže a ocel a vůně koní
a krvavý obzor co mlhou se valí
nenávist v srdcích a na duších stíny
na ostří mečů nesou svůj hněv
v údolí nepřítel v záři ohňů
ležení temné jak Satanův trůn
dlouhá je cesta k vítězství lásky
a ocel je chladná
když Valhalla volá

Tajemnou píseň vítr zpívá, volají duchové hor
Znamení oceli bouři skrývá, když schází mužové z hor
Vítězný chorál umírání, volají duchové hor
Podivnou píseň vítr zpívá, když schází mužové z hor

Bídné roky plynou a temný nastal čas
zas další války hlas teď zemí volá
zas krajem smrtka kráčí a vybírá svou daň
a ruka tvá meč starý opět svírá
Bída s nouzí věrný denní host
jen krkavci a vrány hody slaví
tak touhy své a lásku doma nechej
teď jenom zubatá je tvojí nevěstou

Dlouhý boj čeká nás, my táhneme dál
tak dej sbohem milé pozdrav svůj
láska tvá ať sílu jí dá
a nás teď Bůh ochraňuj...

Bídné roky plynou a temný nastal čas
vítězná je opět vláda mečů
na spáleništích bojů hledá druha druh
a žoldák prolitou krev z rukou smývá
Umírání vzdává se hold
a spokojený ďábel se chechtá
tak touhy své a lásku doma nechej
teď jenom zubatá je tvojí nevěstou

Dlouhý boj čeká nás, my táhneme dál
tak dej sbohem milé pozdrav svůj
láska tvá ať sílu jí dá
a nás teď Bůh ochraňuj...

V krvavém západu slunce mizí, krajina ztichlá podivnou vizí
oblohou prostírá stíny své noc
sinavým přísvitem vše kolem září, náhle se zjevují zástupy tváří
živly teď ovládá ďábelská moc
Jaké znamení pohled skýtá
to démoni války táhnou krajinou
jaké znamení nocí hoří
to démoni války plují oblohou

Sinavým přísvitem vše kolem září, náhle se zjevují zástupy tváří
živly teď ovládá ďábelská moc
zástupy prokletých krajem se valí, závojem temnoty smrti se halí
a do uší zvoní ponurý pekel chór
Jaké znamení pohled skýtá
to démoni války táhnou krajinou
jaké znamení nocí hoří
to démoni války plují oblohou

Jdou krajem stíny démonů války
vítězně táhnou po celá staletí
příběhy psané krví a pečeť násilí
věčným jsou cejchem jejich prokletí

Vydáno v roce 2019 v produkci vlastní agentury PROKYON

Toto album je pro nás mírně netypické, hlavně ústředním, historickým tématem. Věnovali jsme ho známým i neznámým hrdinům české minulosti, která je nesmírně inspirující. Na textech se tentokrát se sirem D. podílel náš skvělý kamarád, kpt. Josef Klíma. Píseň "Hymna pěšáků" se stala oficiální hymnou 7. Mechanizované brigády v Hranicích na Moravě. Bonusová skladba "Strážci světla" vznikla jako titulková píseň k filmu "Prokletí". "Cover" verze lidovky "Podaj milá rúčku", zpívaná prapodivným česko - slovensko - ruským nářečím, je naopak záležitost ryze nostalgická. Na CD nás, jako externí člen kapely, podpořil Ondra "Thorgar", hráč na flétnu, šermíř a plivač ohně v jedné osobě.

Sestava kapely:
sir Roy Robert DRAGONHEAD - zpěv, el. kytara, klávesy
lady Tahira Den ASHERON - zpěv, akustická kytara, percussion
Jarda "JARYN" Brichta - bicí nástroje
Ondřej "Thorgar" Kupčík - zpěv, flétny

Obal CD ke stažení

Legio Bohemorum	Moravské pole	Brno 1645	Československý legionář
Do světla	Hymna pěšáků	Podaj milá rúčku	Strážci světla
Valkyrie