Stúj při nás Ódine, přej dobrý bo, Valhally příslib, už oblékám zbroj,
v peklo zem změní křik, vzývání bohů, oceli příboj a dunění rohů,
do štítů bušení, vikingů řev, drakkarů stíny a pobitých krev,
mečem i sekerou, osudu vstříc, zubaté k polibku nastavit líc,
Valkyrie, Valkyrie, Valkyrie, Valkyrie...

Železný vichr pekelné vřavy, poslední z berserků, zhroucené řady,
krvavé šrámy na děravé zbroji, v čele svých bratří v posledním boji,
studené ostří, pak temno a chlad, doznívá bolest, krev přestává hřát,
okovy života smrt ze mě snímá, smrtelnou postelí, rozrytá hlína,
Valkyrie, Valkyrie, Valkyrie, Valkyrie...

Třesou se ruce, slábnoucí dech, přijď pro mě lásko má, naději mi nech,
pojď krásko půvabná, těžknou mi víčka, život už odchází, hasne má svíčka,
Valkyrie, Valkyrie, Valkyrie, Valkyrie...

Na křídlech přichází ve sluneční záři, lásku i vzdor na spanilé tváři,
chladná i vášnivá, jak z ledu i kamene, úlevou dotek je smrtící čepele,
Valkyrie, Valkyrie, Valkyrie, Valkyrie...

Valkýry polibek, do očí mi hledí, vstříc branám Valhally duše má vzletí,
v očích má hřích, její úsměv rájem, na bolesti pozemské nemám víc zájem,
Valkyrie...
V pohledu výzvu, půjdeme, vstaň, jak motýlí křídla jemnou má dlaň,
svůdná i děsivá, v ní anděl i ďábel, život a smrt, sám Kain i Ábel,
Valkyrie...

Život svůj předchozí už nechci žít, podej mi svou ruku, jen s tebou chci jít,
mávnutí křídel, svět v dáli se ztratil, lásku i nebe, svým životem splatil,
pustit tě z objetí, to bolest mě svírá, v srdci zas žár a duše se vzpírá,
smrt tančí svůj tanec, je konec mých dnů, do říše bohů, s ženou svých snů,
Valkyrie, Valkyrie, Valkyrie, Valkyrie...
Valkyrie, Valkyrie, Valkyrie, Valkyrie...
Valkyrie...

Divina virtus aeternus, Divina dynamis arma,
Lucifer spiritus victoria, Mors daemon tenebrae ...

Půlnoci čas, stínů hodina, prastarých démonů přízraky jdou,
dávného proroctví, zlé znamení, armády temných zas kráčejí tmou,
od zlého Pane náš ochraňuj nás, my jdem se za živé bít,
za Světlo světel, za spásu duší, musíme do války jít.

Divina virtus aeternus, Divina dynamis arma,
Lucifer spiritus victoria, Mors daemon tenebrae ...

Ohnivé bouře, armády pekel, nestvůry bez tváří, neznající strach,
krvavé slzy a černý je déšť, na řasách spálených popel a prach,
vítězství nebo smrt, bij, zabij, bratříčku v tom boji zlém,

Divina virtus aeternus, Divina dynamis arma,
Lucifer spiritus victoria, Mors daemon tenebrae ...

Divina virtus aeternus, Divina dynamis arma,
Lucifer spiritus victoria, Mors daemon tenebrae ...
Divina virtus aeternus, Divina dynamis arma,
Lucifer spiritus victoria, Mors daemon tenebrae ...
Divina virtus aeternus, Divina dynamis arma,
Lucifer spiritus victoria, Mors daemon tenebrae ...

1. Podaj milá rúčku, rúčku na rozlúčku,
možno, že posledný raz.
[:Nadešla chvíľa, ja musím do boja,
já musím splni svoj rozkaz.:]

2. My išli vpěrjod celé dni a noci
nám hviezdy jasne svítily.
[:Kaťuše bili a my postupáli,
jeden za druhým padali.:]

3. Videl som tam, videl, svojho kamaráta,
jak padol na zem, ešte žil.
[:Krev červená mu z hrudě vytěkála,
poslední slova hovoril.:]

4. Napíště otcóvi, napíště mamičke,
napíště mojej dievčine.
[:Že ostrá guľka zranila hruď moju,
o pol děsiatej hodině.:]

5. Něbolo oťécka, něbolo mamičky,
něbolo švarnej dievčiny.
[:Len kamarádi nad ním zaplakáli,
když do hrobu ho dávali.:]

Český lev zařval, zvedněte prapory, chopte se mečů, cizákům navzdory,
pod černou orlicí, pod bílým lvem, na smrt mašírujem, zubaté vstříc jdem,
Chladní jak ocel a tvrdší než skála, synové vzhlíží k nám, nedožijem rána,
ustoupit není kam, toho bylo dost, krev vaří se v žilách a nás drtí zlost.

MARŠ! MARŠ! MARŠ! MARŠ!

Posílám sbohem, v řadě jsem prvý, pohanu předků smyjem svou krví,
mašíruj, zatvrď se, polykej prach, pobijem všechny, tak překousni strach.

MARŠ! MARŠ! MARŠ! MARŠ!

V nebi, či pekle, bratře, loučím se s tebou, bude tam narváno, vezmem je s sebou,
palby zní dunění, peklu jsme blíž, náš čas teď nadešel, nesem svůj kříž.

MARŠ! MARŠ! MARŠ! MARŠ!

Do světla hodin pár, pušky kov chladí, Mars chystá úklady, vánek tvář hladí,
Měsíc a hvězdy, poušť píseň svou zpívá, odměnou jejich svit na nebi bývá,
Snad přežiji zítřek, snad další den, snad budu mít štěstí, zas razíme ven.
Do světla hodin jen pár...

Na povel „VPŘED“ zní motorů dunění, zvířený prach, ledová zachvění,
Vozidla v pohybu, zvedá se opona, s našimi životy zas hraje si náhoda,
V tíživém mlčení ponořen v sobě, každý sám se sebou je v této době.
Do světla hodin jen pár... 

Rozechvělé ruce, hlásí se strach, navštíví všechny, ten otravný brach,
Seber se, padej, do pekla táhni, těm druhým naproti do hlavy sáhni,
Všichni co tu sme, nás je to hodina, ti kluci kolem jsou moje rodina.
Do světla hodin jen pár... 

Dobrý či zlý, co před sebou máme, ať stane se cokoliv, spolu to dáme,
Vztyčenou hlavu, vzdor zbabělým tvářím, před námi Rubikon, nezemřem stářím,
V srdci své bratry, co na štítě se vrací, stali se legendou, boj nám je prací.
Ať služba je klidná či hrůzným snem, vyrážíme znovu, nocí i dnem,

Krvavé slzy, za svou vlast pokání, temná a krutá jsou se smrtkou setkání,
Zatínám zuby, snad přijde to teď, ten polibek smrti či života jed.
Vedro, prach, bordel a štiplavý pot, všude jsou stopy mých vojenských bot,
Jest meta to nejvyšší, nad ní už není, život tam doma divný se jeví.

Nezhasnou ohně, co v duši vzplály, když dívám se zpět, ty dny za to stály.

Vše jednou končí, zpátky zas jdem, poleze ti krkem ten všední den,
Červeň rudých máků, krvavý květ, záhrobí v dohledu, to je můj svět,
Bubny a polnice, polibek války, jako cejch pálí tě, už zítra chceš zpátky.
Do světla hodin jen pár...

1. Jde přízak války světem, hroutí se staré řády,
na frontě východní, bouří se česká krev,
tam z ukrajinských plání, stíny bratrů jdou,
československých legionářů ...

2. Chladný a zrádný je uralský sníh, v temnotě mrazivých plání,
ledovou pěstí vše drtí a svírá, třeskutý sibiřský mráz,
předlouhá cesta je na Dálný východ, bratrů - dobrovolců,
ve štítu lev, orlice, tatranský kříž ...

R: Rudá je krev, co zbarvila sníh, jak obzorem planoucí ohnivá zář,
za českou zem, dá všechno, co má, československý legionář ...

3. Krvavou pečetí svázané bratrství, kalené infernem bojů,
a mlčící hroby, co Rusí se táhnou, jak stíny křížových cest,
zrádci, či synové, prokletí osudem, vítězství krví svou platí,
pod českým praporem, za svou zem musí se bít ...

R: Rudá je krev, co zbarvila sníh, jak obzorem planoucí ohnivá zář,
za českou zem, dá všechno, co má, československý legionář ...

Kyjev 1914. Tam začala hrdinská cesta, vedoucí přes vítězství u Zbororova, Bachmače, pak Penzu, Syzraň, Lipjagy, Beznčuk, Samaru, Kazaň, Čeljabinsk, Jekatěrinburk, Ťjumeň, Omsk, Irkutsk, Chabarovsk a mnoho dalších. Během tažení dobyla československá legie všechna velká města sibiře a od středověkých Mongolú, to byla jediná armáda na světě, která neporažena, dokázala ovládnout celou jižní Sibiř...

4. Od boje k boji, Sibiří valí se zkáza rudého moru,
s duněním bouře, od města k městu, jdou, severní magistrálou,
krvavé slzy, únava, hněv, a touha vrátit se domů,
Vladivostok, tam leží vzdálený cíl ...

R: Rudá je krev, co zbarvila sníh, jak obzorem planoucí ohnivá zář,
za českou zem, dá všechno, co má, československý legionář ...
Rudá je krev, co zbarvila sníh, jak obzorem planoucí ohnivá zář,
za českou zem, dá všechno, co má, československý legionář ...
československý legionář ...

Vesnice spáleny, úroda hoří, města i pevnosti Švédové boří,
Orlice zmírá, zdupána v prach, na Vídeň táhnou, hrůza a strach,
Poslední překážka pro švédský voj, Brněnské hradby staví se v boj,
Dvacet ku jedné, navzdory přesile, na prahu smrti, bijí se zběsile.

Ref: Palba a požáry, začíná nápor, na hradbách vlaje dál císařský prapor,
chladivá ocel, z muškety rána, z lovce je kořist, do pekel brána..

Proklaté město, pekelný hrad, smrt sahá často do švédských řad,
Blátivé zákopy, dunění děl, přežrané krysy, pach tlejících těl,
Na hrobech druhů ztrácejí víru, na poslední šturm sbírají sílu,
Za víření bubnů, poslední zteč, poledne rozhodne, krvavá seč.

Ref: Palba a požáry, začíná nápor, na hradbách vlaje dál císařský prapor,
chladivá ocel, z muškety rána, z lovce je kořist, do pekel brána..

K poledni zbývá hodiny čas, Petrovských zvonů promluvil hlas,
Pluky na ústupu, už nechcou se bít, z kalichu hořkosti učí se pít,
Potupa porážky, pocítili zlobu, elita severu v hromadném hrobu,
Kdo zas přijde vraždit, loupit či krást, děsem a hrůzu bude se třást.

Ref: Palba a požáry, začíná nápor, na hradbách vlaje dál císařský prapor,
chladivá ocel, z muškety rána, z lovce je kořist, do pekel brána..

Plamenná orlice k válce se chystá, do bitvy táhne Přemysl, král,
na život na smrt, jen ta je jistá, není tu nikdo, kdo by se bál,
železnou pěstí, rozdrtit cizáky, ochránit vše, co svaté nám jest,
bubny a polnice, vévodů klení, stojím tu s králem, jak velí mi čest.

Na Pole Moravské, do bitvy táhnem, umřeme tam, kde přikáže král,
lásce i životu, dali jsme sbohem, my jsme ten Království Českého val,
železná lavina krajem se valí, nad zemí stoupá zvířený prach,
hladová smrtka na nás už čeká, náš osud leží na misce vah.

Tam někde vpředu zní, řinčení oceli, tam někde vpředu, bije se král,
tam někde vpředu, za krve potoky, bojuje král.

Řady už prořídly, smrtka tu řádí, tento boj krutý, náš poslední jest,
nasáklá krví zem, jejich i naší, a zrádný Habsburk má svojí lest,
temnota blíží se, nemnohý zbývá, král, rytíř, nezlomen bojuje dál,
smrtka se usmívá, nepřátel hordy, raději smrt, než bych se vzdal.

Tam někde vpředu, v čele svých šiků, tam někde vpředu, bije se král,
tam někde vpředu, nad horou mrtvých, tam někde vpředu, bojuje král.

Moravské Pole, ta posvátná půda, svatého Rufa jest pekelný den,
Přemysl Otakar, král železný, zlatý, ztrácí zde naději, život i sen,
k poslední jízdě pluky se šikují, do zkázy, do smrti vydal se král,
železní páni, Království Českého, vlající korouhve, poslední cval.

Tam někde vpředu, v čele svých šiků, na jízdu poslední, vydal se král,
tam někde vpředu, v čele svých věrných, tam hrdinskou smrtí zemřel náš král,
Tam někde vpředu, v čele svých šiků, na jízdu poslední, vydal se král,
tam někde vpředu, v čele svých věrných, tam hrdinskou smrtí zemřel náš král.

Morava v ohni a vlny jdou nájezdníků, Boleslav, kníže, v čele svých bojovníků,
Maďarů záplavy, česká krev zemi zkrápí, Boleslav, kníže, zemi svou hrdě brání.

Legio Bohemorum, Legio Bohemorum,
Legio Bohemorum, Legio Bohemorum.

Oto a Boleslav čtrnáct let nepřáteli, teď hrozby je spojují, země jsou v ohrožení,
Boleslav posílá na pomoc tisíc Čechů, ke králi cizímu, do bitvy na řece Lechu.

Legio Bohemorum, Legio Bohemorum,
Legio Bohemorum, Legio Bohemorum.

Bezpočet Maďarů, jezdců a oblaka střel, na zemi vrší se hromady krvavých těl,
útočí do boku, zběsilí, hrozní v boji, statečných Čechů zeď železná v cestě jim stojí.

Legio Bohemorum, Legio Bohemorum,
Legio Bohemorum, Legio Bohemorum.

Na ústup nemyslí, zachytí první nápor, však nepřijde včas, nepřijde spojenců prapor,
Čech vedle Čecha, přesila hrozná je drtí, k nepříteli čelem, navždy spojeni smrtí.

Legio Bohemorum, Legio Bohemorum,
Legio Bohemorum, Legio Bohemorum.

Po stovkách padají, čeká je smrt a sláva, železní mužové knížete Boleslava,
desátý srpenec, bitva na Lešském poli, tváří v tvář záhubě nikdo z nich nepovolí.

Knížecí družina, mužové války, pro smrt si přišli sem z veliké dálky,
studená čepel a poslední vzdech, a českou krví barví se Lech.

Legio Bohemorum, Legio Bohemorum,
Legio Bohemorum, Legio Bohemorum.
Legio Bohemorum, Legio Bohemorum,
Legio Bohemorum, Legio Bohemorum.
Legio Bohemorum, Legio Bohemorum,
Legio Bohemorum, Legio Bohemorum.

Stínů noci zbývá vteřin krátkých jenom pár
když ranní mlhou němé tváře jdou
a rudé barvy kreslí šmouhy klenbou nebeskou
kde Síně slávy válečníků jsou

Za svítání zástup mužů na kost prokřehlých
kráčí tam co věčný oheň plá
tam pod útesy hor a ledů plání severních
kde slunce boj se stíny prohrává

Ódinův hlas volá rudou oblohou
Valhally brány se dnes otevřou
valkýry píseň a vábivý smích
dává směr přejít mostem duhovým

Už bouře zbraní mocná tichým ránem zaznívá
a chorál duší zpívá krajinou
v záři slunce ocel krví čerstvou zbarvená
a stíny Valkýr tančí oblohou

Ódinův hlas volá rudou oblohou
Valhally brány se dnes otevřou
valkýry píseň a vábivý smích
dává směr přejít mostem duhovým

Stínů noci zbylo vteřin krátkých jenom pár
když tvoji knihu osud zavírá
už kráčíš cestou hrdinů kde Asgard hradby má
tam v Síni slávy věčný oheň plá

Ódinův hlas volá rudou oblohou
Valhally brány se dnes otevřou
valkýry píseň a vábivý smích
dává směr přejít mostem duhovým
Ódinův hlas volá rudou oblohou
Valhally brány se dnes otevřou
valkýry píseň a vábivý smích
dává směr přejít mostem duhovým